ODJEZD Z IGOGWE
Miška
Pomalu se začínáme balit. Dneska nás mimo loučení čeká výlet do krásné krajiny hor kolem Tukuyu. První zastávka je Hot Pot - přírodní kotel, do kterého se valí silným proudem voda a trychtýřovitě se vyvlévá dál. K tomuto místu šlo s náma půl vesnice, asi byli zvědaví, jak se na to budeme tvářit :-) Velmi pozoruhodný úkaz byl lávový most God´s bridge. Opravdový most z lávy, po kterém se dalo chodit. Velmi magické místo. Celá krajiná je naprosto kouzelná, je to místo plné zeleně a svěžesti; nepůsobí tak nepřístupně jako nehostinná savana. Vrátili jsme se ještě před obědem a po něm jsme se dobalili a šli se rozloučit se sirotky. Ani se mi nechce na to znovu vzpomínat, loučení bylo opravdu těžké. V hlavě mi probíhaly všechny zážitky a mé srdce bylo zachvacováno nejrůznějšími dojmy od lásky přes soucit ke smutku i naději. Ještě jsme stihli rozepsat jména nad dětské postýlky, rozdat pár plyšáčků, darovat gumové rukavice a plenky a loučení bylo tady. Do očí nahrnuté slzy se už nedaly ukočírovat. Posledních pár pohlazení, pomazlení, uložení do postýlek a šli jsme.
Čeká nás další cesta, cesta do Mahanga. Bude to jiné, ale rovněž krásné.
Konečně jsme se poprvé dopravovali místními dopravními prostředky. V Tukuyu jsme nasedli do mini busu a pak jsme v Mbeya přestupovali do přeplněného daladala, které vypadalo, že se každou chvíli rozpadne na tisíc zrezivělých kousků. Když jsme dorazili do Mswiswi (5 km od Mahanga), byla již tma. Už na zastávce se strhl boj motorek, svahilsky piky piky, o tom, kdo udělá kšeft a odveze nás na misijní stanici. A že bylo, co vést: 5 lidí, 5 obřích batohů, několik malých baťůžků a kytara. Nakonec to zvládly 3 motorky. Cesta africkou nocí byla úžasná, zase na mě dýchly ty známe pocity a dojmy ze všeho kolem. Holky, pro které to bylo první setkání s Mahangem, výskaly radostí. Na misijní stanici se s námi přivítal nemocný stařec,který bydlí hned vedle a samozřejmě naši sirotci Abu, Ayubu, Hassani (Jacobo), Husseni (James), Chacha a Fao. Ti nejmenší pokřikovali a prozpěvovali si s námi písně, byly opravdu šťastné, že jsme tu. Sestry měly pro nás připravenu mahangovskou večeři s jejich úžasnou rýží. A pak nás ukládali ke spánku - rozdělovali pokoje a matrace... Nakonec to dopadlo, tak, že my s Tomem jsme dostali, nostalgicky, stejný pokojík jako před dvěma lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat