Tomáš (Boj proti termitům a přesun do Mbeya)
Dopoledne jsme s Chachem, Amrim a Martinem namíchali postřik proti termitům a kluci to pak aplikovali na okna ve školce. Já jsem mezitím řešil s tesařem Martinem strop v malém sirtočinci. Martin byl z minulosti ověřený, jako spolehlivý stolař, kterému lze věřit. Časy se ovšem mění i v Afice a přes sliby, které nám dal, byla realizace stropu během na delší trať než jsem předpokládal. K tomu se ale ještě vrátím.
Po obědě jsem opustil Mahango a vyrazil směr Mbeya, abych navštívil mama mkuu, několik sirtoků v Mbeya a domluvil se s mama mkuu na zítřejším započetí naší plánované cesty po místech, kde se nacházejí námi sponzorovaní sirotky. Přibyli nám dvě holky, které potebují pomoc - Rozina a ..... Noc v Mbeya jsem se nakonec rozhodl zptrávit u Josepha (syna od Babua), který učí na místní univerzitě. Joseph má novou ženu, a ta má malý krámek. Krámek se nakonec změnil v místní bar a seděli jsme tam až do půlnoci. Mám dojem, že jím za celý večer prošly snad všechny ztracené existence ve městě.
OPĚT DEN LÉČENÍ
Miška
Přišlo nečekaně neuvěřitelné množství lidí. Spolu s dalšími jsem vařila kaši a rozdávala malým dětem. Zase jim to moc nechutnalo, ale daly se k tomu přemluvit. Tentokrát byly otevřené ordinace tři, takže všichni dobrovolníci byli zapřaženi. A ti, co nebyli v ordinaci, třídili léky nebo byli u malých sirotků. Večer jsem střídala Gabču a Zuzku v ordinaci. Byl tam stále nával a navíc nefungovalo světlo, takže jsme museli všude zavěsit baterky a používat čelevky. Asi někdy kolem 8 večer přišla mladá maminka s 8letou dcerkou a jednoletou dcerkou. Podle ní měla její starší dcera problém, nešlo však ani o její vylysalý flek na hlavě, ale o její zakřiknutost, zpožděnost, nesoustředěnost a poruchu vnímání. Chtěla ji pomoci, ale jak ji vysvětlit, že někomu kdo prodělal obrnu již příliš pomoci nejde? Mezitím si Rasti i za slabého osvětlení povšiml mladší dcerky schované v šátku na zádech maminky - měla rozštěp. Čekala na ošetření celý den - od rána až do noci, aby zjistila, že její starší dcerka bude postižná navždy. Jak je to zvláštní kolik neštěstí stihne jednu africkou matku, která touží po zdravých dětech jako každá jiná matka?
Rasti přispěl mamince na finanční výnalohy operace rozštěpu a také na jídlo. Ještě mě napadlo donést dětem hračky. Reakce starší holčičky byly apatické. Až po nějaké době pochopila, že dostala dárek a začla napodobovat moje výrazy (moja moja - přitisknutí k hračce). Ta radost a štěstí, které se ji nahrnulo do očí a do tváří, jde stěží popsat.
Po celodenní práci, zhruba až v 9 večer, začla oslava na rozloučenou. Všicni jsme byli kantare, ale bylo milé získat tolik pozornosti od zaměstnanců nemocnice a řeholních sestřiček. Začalo to perfektní večeří a pitím na účet podniku a pokračovalo to dárky (holky dostaly batikované šatičky, kluci košile) a končilo to tanci na rytmy moderní africké hudby. Když se mi podařilo na půl hodiny usnout v křesle i za stáleho výskotu a hlasité hudby, uznala jsem za vhodné odnést své unavené tělo do postýlky a uložit jej k spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat