Tomáš (Mwuambani Hospital)
Brzy ráno jsme s mama mkuu sedli do auta a vyrazili na meeting do nemocnice Mwambani, kde se měla konat nějaká konference o rozvoji regionu. Cestou jsme se stavili velice krátce do Mshewe, abychom vyložili potraviny na misijní stanici a pokračovali jsme dál. Cesta byla prašnější než obykle, takže jsme u každého projíždějícího auta museli zavírat okna. Mama mkuu mi chtěla nasadit proti prachu růžový klobouček... nestává se mi to často, ale tentokrát jsem jejímu naléhání nepodlehl a raději se dál nechal zasypávat prachem. Kousek od nemocnice jsme projížděli oblastí, kde jdou diamantové doly. Co kousek jsem viděl kopáče, jak jdou zkusit své štěstí.
V Mwambani mě mama mkuu provedla misijní stanicí, ukázala nemocnici a zavedla mě také za biskupem Evaristo Changulou, který se také účastnil konference. Mluvili jsme zejména o zdravotni péči, posteskl si, jak moc chybí v oblasti zkušení lékaři a já jsem zase nadhodil prosbu o podporu myšlenky, aby se v Mahangu častěji zastavil kněz a odsloužil lidem mši. Rozešli jsme se s ujištěním vzájemné podpory. Mama mkuu se poté odebrala na konferenci a já jsem šel zpět k misijní stanici. Už z dálky jsem viděl, že právě dorazili staří dobří známí v čele s Rastim. Rasťovi se evidentně na konferenci moc nechtělo, takže jsme se společně vydali na obhlídku nemocnice a vesnice. Jakub a ostatní dobrovolníci rozdávali dětem píšťalky, takže to za chvíli kolem nás vypadalo jak na fotbalovém zápase. Den to byl odpočinkový a večer jsme opět s mama mkuu vyrazili na naši cestu za sirotky. Cílem byla Galula - rodiště mama mkuu. Cestou tam jsme se ještě krátce stavili pozdravit rodiče od sestry Flóry a pak ještě krátká zastávka v základní škole v Ilasilo, kde probíhá náš projekt škola škole a kde bylo potřeba zkotrolovat a nafotit pokračující práce na škole. Už za tmy jsme dorazili do Galuly a po večeři u mamky od mama mkuu jsem byl přesunut na misijní stanici, kde jsem měl tu čest přespat v pokojíku jindy obývaném mama mkuu, která s radostí zůstala ve svém rodišti. Stačila chvíle pobytu v jejím rodném domě a očka jí zářila štěstím jak malému dítěti. Večer se mi podařilo dovolat po několika dnech Mišce. Jsem rád že ji slyším a už se těším až se setkáme.
ODJEZD NĚKOLIKA DOBROVOLNÍKŮ Z IGOGWE
Miška
Toho rána odjížděl Rasti, Jakub, Lukáš, Mária a Gabka z Igowe na jiná místa v regionu Mbea aby i tam léčili chudé. My, kteří jsme zůstavali (já, Michal, Gabča a Zuzka) jsme pomohli za časného rána s balením léků. Byla to fuška, ale zvládlo se to a dopoledne vyrazili na další štaci. Rozloučili sme se spolu jen letmo, však se ještě všicni setkáme v Mahangu. Hned po snídani jsme se s holkama odebrali k naším malým andílkům do sirotčince. Tam jsme se domluvili, že jim vypomůžeme s ranním vařením kaše. Byli rádi, řekli ať příjdeme zítra ráno v 5. S tím jsme sice nepočítali, ale slib je slib. Pomáhali jsme dnes s krmením a přebalováním a s mazlením....:-) a odpoledne během jejich spánku jsme si i my šli odpočinout. Já a holky jsme si udělali na zahradě baldachým z moskytiéry a chvilku jsme si povídaly, hvilku chroupaly poslední sušenky z letadla, než jsme konečně usnuly. Odpočinek netrval bohužel dlouho, protože nás zavolali na oběd. Po obědě jsem se znovu chytaly do zahrady, ale byla zamčená. Odebrala jsem se do pokojíku, kde jsem usla jako nemluvně a konečně si trochu odpočala. Večer se mi ještě podařilo asistovat při přebalování a ukládaní batolátek. Povečeři ještě volal Tom, že brzy za náma přijede. Už se na něj těšíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat