Tom
Ráno jsem se musel na 7h přesunout z ubytovny do konviktu řeholních sester. K mému překvapení v autě nečekala mama mkuu, ale poslala za sebe sestru Hildegardu.
TOM DORAZIL DO IGOGWE
Miška
Dnes ráno jsme si poprvé já a Zuza dali dlouho slibovanou rozcvičku. Procházející kuchařka se sice ná nás dívala jako na blázny, ale mě to cvičení prospělo. Po dobré, sice stále stejné snídani (vaječné omelety, margarín, veka, ovoce, kafe a čaj), jsme se odebrali opět do sirotčince. Já jsem většinu času trávila u menších dětí. Byla jsem unavená a nechtělo se mi vymýšlet nic jiného než huštání. Dopoledne uteklo rychle a po pravidelném jídle a přebalení šly děti zase spinkat. Mě stále únava nepřecházela. Asi přišel na mě krizový den, kdy na organismus dolehne odlišné podnebí a vyčerpání.
Po příchodu jsem se uhnízdila v zahradě v baldachýnu, který jsem si udělala z moskytiéry. Když se mi klížila očka a odpočinek po včerejší probdělé noci byl nadosah, vlezla ke mě ta malá ještěrka Loveness Cecilia. Je to jeden ze sirotků, který bydlí v areálu nemocnice Igogwe. Je to roztomilá nebojácná holčička, hravá a tak trošku drzounka....no....nedala mi odpočinout. Dloubala do mě, zkoumala mé dlouhé vlasy a pořád na mě něco svahilsky žvatlala. Nezbývalo nic jiného než si vymyslit nějakou hru - takže já jsem říkala slova v angličtině a ona je opakovala ve svahilštině a pak naopak.
Po obědě jsme šli zase do sirotčince a když už se chýlilo k večeru, objevil se tam i Tom. Konečně jsem ho po týdnu viděla. Přijel v obležení řeholních sester, se kterými trávil den na kněžském svěcení.
Žádné komentáře:
Okomentovat